To, co jsme zvyklí nazývat osud, má ve skutečnosti tři složky: První z nich nelze předpovědět ani odhadnout, protože skrývá něco, čemu duchovní člověk bude říkat Boží záměr a materialista to nazve náhodou. Ani druhou složku nelze předpovědět - ta totiž spočívá v rozhodnutí, je otázkou vůle - lze ji ale vsugerovat. Teprve třetí složka je odhadnutelná a z ní vychází většina předpovědi. Jejím principem je kauzalita. Proto si svůj osud každý vybírá sám a utváří jej svými činy. Povaha jednotlivých událostí v životě jedince je proto odvislá od jeho vlastností, minulosti, vývoje.

Sebepoznání umožňuje člověku poznat vlastní podmínky, v nichž jsou skryty příčiny budoucích událostí. Sebepoznáním si každý snáze uvědomí jaká je jeho vůle a bude se moci rozhodnout takovým způsobem, aby jeho život plynul bez pocitů křivd, škod, nespokojenosti a podobně. Konečně sebepoznáním ve spojení se zkušeností může člověk aspoň odhadnout,budou jeho život směřovat tzv. náhody.

Apollón byl slunečním bohem a Slunce je dávnýmsymbolem uvědomění. Jeho sestra, lunární bohyně Artemis, se významově pojí s nezkrotnými silami nevědomí. Založení delfské věštírny mělo proto kdysi též velký symbolický vliv, neboť její existence pomáhala nevědoucím lidem, jejichž vědomí bylo tehdy na zcela jiném stupni vývoje, než u člověka dnešního. Pomáhala především v tom, že byl dán jakýsi střed světa, kde dostanou radu - a tento střed světa symbolizoval střed jejich vlastní, která taktéž vždy poradí.